Osobní motto:
Být šťastný, užitečný a umírat v pokoji. Je lidskou povinností vše užitečné šířit dál. Proto nechci mrhat svým drahocenným časem a chci pozitivní zkušenosti předat těm, kteří o ně stojí. Nazývám se sběratelkou relevantních zpráv o zdravém životním stylu.
Říká se, že šťastný je ten, který nalezne svůj osud, důvod, proč se narodil a realizuje se v životě. Prostě dělá, co ho baví. Já měla už od dětství jasno! Chtěla jsem být lékařkou. Ale nejsem jí, pracuji jako kosmetička ( od 1997 ), cvičitelka jógy 3.stupně ( Unie jógy Brno a Škola jógy Karakal), jsem odborným poradcem Institutu preventivní medicíny a redukce váhy, příležitostně přednáším ( zdravotní škola, akademie třetího věku, školící středisko pro učitele mš a zš, pro zájemce ).
Můj osobní příběh:
Možná prvotní inspirací mi byly časté hospitalizace v nemocnici s onemocněním ledvin, střev, slinivky, srdce, později se přidala silná alergie, astma, gynekologické nemoci, problémy s páteří a artróza. Uměla jsem brát krev, píchnout injekci, měřit tlak, převazovat rány a dokonale stlát postel. Všechny moje hračky měly svou zdravotní kartu, všechny měly operované slepé střevo jako já a všechny propíchnuté ohbí předloktí. Doma jsem nosila bílý sesterský čepeček a roušku. Když jsem se naučila číst, sbírala jsem v čekárnách ordinací všechny letáčky s návody na cvičení při retroverzi dělohy, s dietou při cukrovce a pod., dědovi jsem vybírala příbalové letáčky z léků a učila se je zpaměti. Spoustě věcem jsem nerozuměla, ale bavilo mě to! Někdy na prvním stupni jsem začala s odbornou dráhou mé budoucnosti. Navštěvovala jsem zdravotní kroužek a dnes se můžu pochlubit Diplomem docela malého lékaře ze soutěží! Nevadil mi pohled na krev a toužila jsem po odborných znalostech anatomie hlouběji. A to doslova! Otec myslivec mi k tomuto účelu poskytoval odborný materiál a já tak mohla zkoumat prasečí srdce, žaludek, játra nebo preparovat srnčí hlavu a zbavovat nosohltan střečků hltanových. Ale hrála jsem si i s panenkami!
Důkaz:
Na druhém stupni jsem si už kupovala své první knihy o lidském těle a mnohé se dovídala. Pozorovala jsem babičku, jak suší bylinky na parapetu, na skříni a pod postelí a když jsme byli nemocní, tak jsme je spařili a všichni popíjeli s bezinkovým sirupem. Vděčná jsem i za zkušenost se včelkami, stáčením a pojídáním medu ve velkém. V té době jsem už začínala rozmlouvat mamince, ať nepolyká léky na bolesti, protože jí to ubližuje.
Tragickým obdobím pro mě bylo přijetí na gymnázium, přestože jsem usilovala o střední zdravotní školu, kde jsem chtěla být už už blízko medicíně a nejlépe operovat! Zbytečné a nezáživné předměty mi braly drahocenný čas před studiem biologie a chemie. K tomu následoval rozchod mých rodičů a po složité rodinné atmosféře jsem se ve svých 18. letech musela začít starat sama o sebe! Vidina studia se pomalu rozplynula, ale láska k oboru zdraví se mi hluboce vryla pod kůži.
Od svých patnácti let jsem se věnovala józe a sledovala její blahodárné účinky na moje bolavá záda a nemocnou duši. Začala jsem si sama vyrábět přírodní kosmetiku podle knížky od mé milé vychovatelky z internátu. Začala jsem se více zajímat o bylinky a nakoupila si cenné knihy od těch nejznámějších odborníků. Kolem 19.let jsem změnila své stravovací návyky a začala intenzivně sportovat. V průběhu následujících 20 let jsem prošla vegetariánstvím, makrobiotikou, léčitelstvím, kurzy, semináři a přednáškami s lékaři celostní medicíny, ale hlavně nenahraditelnými osobními zkušenostmi.
Mými přáteli jsou lékaři, biochemici, léčitelé, psychologové a lidé vysokého věku, kteří jsou mým cenným zdrojem moudrostí. Díky nim už ani nelituji absenci diplomu, neboť anatomii, fyziologii a biochemii si dnes už každý může nastudovat z knih, internetu a přednášek pro veřejnost. Jakoukoliv operaci najdete on-line. Na druhou stranu, s velkou dávkou pokory, si vážím lékařů, kteří tento obor vystudovali a denně uzdravují a zachraňují životy!
Trochu nedůvěry ve mě vzbuzují lékaři obézní, kteří si po nebo v ordinační době utíkají zakouřit... Z těchto a mnoha jiných důvodů chodím dnes už jen na preventivní prohlídky.
Možná jsem až chronicky postižená zájmem o zdraví, ale rozhodla jsem se tomuto studiu zasvětit svůj život. Desítky let jsem sbírala rozmanité informace o zdraví. Založila si sešit s výpověďmi seniorů vysokého věku v plném zdraví a kondici. S mojí maminkou jsme se rozhodly věnovat po smrti naše těla k výzkumu. Ona z důvodu, aby ukázala, jak se nevyplácí žít nezdravě a já, abych dokázala opak! Ale věřím, že už teď, ve svých 44 letech jsem živoucím důkazem toho, že investice do zdraví je nejvýnosnější. Netrápí mě žádné choroby, nemám žádné bolesti, sportuji, užívám si života.
Zdravotní mánie mě přivedla až k myšlence založit Nauku o zdraví. V dnešní době hojnosti informací si každý může najít cestičku ke zdraví. Cílem Akademie je trochu pozametat tuto cestu zájemcům a poskytnout jim srozumitelné základní informace, návody a praxí vyzkoušené metody. Některé už mají 5000 let v podobě jógy a čínské medicíny, jiné jsou novější v podobě hlídání kalorií a pod.
Abych dokončila rozvinuté vyprávění o své osudové cestě stát se lékařkou, kterou jsem se nakonec nestala, je nutné zmínit ještě jedno velké osobní poznání. Vždy, když jsem psychicky podlehla životním nesnázím, zhoršil se můj zdravotní stav a přišla nemoc. Typický případ psychosomatiky. Přečetla jsem si knihy od Mudr. Jana Hnízdila a našla se v nich. V těžkém období mi neurolog nabídl psychofarmatika a já mu odpověděla, že kdybych je začala brát, popřela bych v sobě vše, co jsem se doposud naučila. Uvědomila jsem si, že na jedné straně jsou tuny teorie a na druhé možná gramy praxe.
Na jedné mé přednášce podotkl účastník, že když je pan doktor Hnízdil tak chytrý a zná recept na všechny nemoci v podobě vyrovnané psychiky, jak to že nedostal Nobelovu cenu? I já se zeptala, kdo z přítomných ví, že by měl denně cvičit a cvičí? Kdo ví, že by měl denně meditovat a medituje? Kdo ví, že by neměl kouřit a kouří? A ještě pár otázek padlo, ale nikdy se v sále nezvedlo mnoho rukou.. Je to tak! My lidé, ač máme uši, neposloucháme, ač máme oči, nepozorujeme, ač máme rozum, nepoužíváme ho a ač známe teorii, nepraktikujeme ji. Můj názor je, že vše dobré už bylo objeveno a vymyšleno. I když evoluce běží dál... Netvrdím, že život je peříčko a záležitost zdraví je jednoduchá. Naopak. Zdraví vyžaduje disciplínu a pevnou vůli. Ale všechno jde, když se chce. Bůh vytvořil z chaosu řád. A my lidé ho potřebujeme už od dětství po celý život.
Moje dny jsou rozúkolované na minuty. Ranní pití vody, cvičení, příprava snídaně, svačiny, oběd, práce, odpolední cvičení a volný čas, učení se synem, večerka. Každý den se minimálně půl hodiny věnuji sama sobě, běhám, cvičím jógu, saunuji se, lezu na horolezecké stěně, v létě jezdím na kole, plavu, v zimě běžkuji, začala jsem se snowboardingem, chodím na hory, sjíždím řeky. To vše bych nezvládala, kdybych neplánovala. Vše v našem životě, abychom to dělali kvalitně, musí být vědomého charakteru - vědomé stravování (příprava jídelníčku na odpoledne, na druhý den, nejíme až, když máme hlad...), vědomé rodičovství atd.
Nejen o mě je Akademie zdraví. Recepty a návody ostatních, jak si udržet zdraví do vysokého věku, jak být při energii pomocí řízeného dechu, vybrané stravy a vhodného sportu, jak být spokojený a vyrovnaný, možná i krásný, to vše najdete na následujících stránkách nebo v publikaci Dárek pro zdraví - Návod na použití těla.
